Korálky z cest

  Odlet z Jižní Koreje jsem si nezvolila zrovna snadný. Dva přestupy s dlouhým čekáním na letišti v Osace. Téměř bych mohla vyrazit na Expo. Z Incheonu mi to letí 7:55, původně jsem měla přespat v Itaevonu, pak jsem si uvědomila, že s téměř 1,5 hodinovým přejezdem bych měla velmi malou rezervu i s prvním metrem. Levné ubytko jsem tedy využila na malý odpočinek, srovnání kufru, dobití telefonu i powerbanky, došla jsem si na poslední večeři a vyrazila strávit noc na letišti.  Tam byl o půlnoci docela klid. V koutcích zabírali více sedadel a laviček spáči, já si nějak usnout netroufla, stále mám super data, zhlédnu tedy poslední dva díly nej k-drama Bon apetit Your Majesty. Čas od času jsem vstala a prošla celé letiště, kolem dokola odbavovacích přepážek je to min. půl hodiny. Ty se u Asiana Airlines otevíraly okolo páté ráno, když jsem absolvovala svoje kolečko, podivila jsem se, kolik lidí přibylo. Podařilo se mi udělat online check-in, mašinka mi vydala palubní vstupenky i pás...

Čas, o který jsem si prodloužila pobyt v Jižní Koreji, jsem se rozhodla využít k prohlídce míst, kde jsem ještě nebyla. Jedno z nich je Sokcho, dříve malá rybářská vesnice, která postupně nabývala na významu, dnes je důležitým přístavem, po rozdělení země patřila k Severní Koreji, po uzavření Korejské dohody o příměří je součástí Jižní Koreje. Původně jsem chtěla Sokcho navštívit při našem putování s děvčaty, ale z Gyongju je poměrně časově náročné jet okolo pobřeží až téměř na sever. Nevede sem ani přímý KTX vlak, zatím.  Nejjednodušší a nejlevnější je cesta ze Soulu autobusem. Nejjednodušší - jak se to vezme. Aplikace Rome2Rio mi sice ukázala odjezd z Express Bus Terminal, metro mě tam spolehlivě dovezlo, oříšek se ukázal, když jsem se měla rozhodnout o východu na dvě různé strany. Rozhodla jsem se pro zlatou střední cestu - Central Bus Station, statečně jsem sešla s kufrem (viz příspěvek Jak jsem se balila ), a ocitla jsem se v neuvěřitelném nákupním ráji - Shinsegae.  U ka...

Tohle heslo se dá vykládat všelijak, občas tady nemůžu popadnout dech, třeba při výstupu k hoře Hallasan, a to ještě nebyla samotná hora. Nebo je tu tak teplo a vlhko, že když vystoupíte z klimatizovaného metra/ obchodu/ autobusu, praští vás okolní vzduch, že se ani nemůžete nadechnout. Ale to jsou jiné příběhy. Na Čedžu jsme bydleli v hlavním městě a vyráželi jsme autem po okolí. Auto bylo skvělé, zvláště pro mé spolucestující. Já zažívala 4-denní stresík, kudy jet, kde zaparkovat, řídit tak velké auto (a neříká mi pane), poslechnout navigaci, která mě stále upozorňovala, ať nejezdím špatnou cestou, večer najít místo v hotelové garáži.  Vracíme se z výletu z opačné strany ostrova, dokonce si můžeme    dovolit i 80 km rychlost, před Jeju začíná doprava houstnout, když tu vpředu vidíme barevnou hudbu, tedy červenomodré majáky policie. Asi se něco stalo, zvědavě vyhlížíme, když nás staví policista, stáhnu okénko a hlavou mi bleskne, kde mám všechny ty papíry k řízení. Tu mi...

Doprava v Koreji je úžasná nebo strašná, podle toho, z jakého úhlu pohledu ji sledujete. Metro, autobusy, vlaky, to vše mi přijde úžasné, vše fungovalo, v aplikaci Kakao Map najdete i spoje, nejkratší cesty, časy i ceny. Pro hledání meziměstských spojů jsem našla aplikaci Rome2Rio, funguje i na vlaky v Čechách! Nicméně chystali jsme se na Jeju a dle informací tam už veřejná doprava není taková čečetka jako na pevnině, proto jsem sebrala odvahu a rozhodla se pro auto. Snad tam nebude provoz jako v Soulu, to bych nedala. Vždy se bojím neznámého, ale nedávám to znát. Nastudovala jsem tudíž veškeré možné informace, zařídila si mezinárodní řidičský průkaz (na počkání za 200 Kč a musíte mít papírovou fotku), a rezervovala si auto. Nabídlo se mi SUV Hyundai, jako nejlevnější možnost, pro čtyři osoby s kufry tak akorát. Radši jsem si ještě připojistila nějaké škody, celkem nás auto na čtyři dny stálo 8300 Kč + 1500 na projetém benzínu. Tedy něco přes 600 Kč na den, pro srovnání cesta z letiště...

Tak jsme vyzkoušeli další typ dopravy - autobusy, ve městě je to pohoda, na T-money card jezdíte na pípnutí v místní autobusové dopravě, někdy i na docela dlouhé vzdálenosti. Vypravili jsme se z Gyeongju do Yandong Historical Village, můžete jet č. 203, což je takový shuttle a odveze vás přímo k parkovišti na začátek vesnice. Má však dlouhé intervaly a když nejste schopni odhadnout čas odchodu, asi se netrefíte do odjezdu. Ve větší skupině vždycky někdo něco zapomene (ještě deštník, …) nebo zavolá příroda, nebo po cestě objevíte optiku (a zrovna potřebujete nové brýle …), zkrátka obvykle jdeme a co jede, to jede. Trochu mívám obavy, když v aplikaci vidím heslo, zkontrolujte prosím trasu cesty, to se v autobuse vrhám na plánek zastávek a snažím se přelouskat korejské názvy. Někdy jsou uvedeny i anglicky. Zmatek v plánu cesty mi udělá i pozn. "autobus č. 11 a 59 dalších autobusů…" tady, co přijede, tím prakticky můžete jet.  My jsme vybrali autobus, co staví nejblíže vesnici, v...

Konečně nastal den O - odletu. Nic jsme neponechali náhodě, do rána jsme balili, pár hodin pospali, přesun na nádraží proběhl bez chybičky, vlak jel načas, na letišti jsme se našli s poslední členkou výpravy a jdeme se zbavit zavazadel. Při check-inu jsem iniciativně odsouhlasila palubní lístky do mobilu, jsme přece dámy protřelé světem, tak jsme byli poslány, ať si samy odbavíme i zavazadla. Když už tak už… Naštěstí i zde fungovala vlídná obsluha s pomocí. Vše je jednou poprvé. Času bylo dost, daly jsme kávu, svačinku a čekaly na odlet. Na letišti pořád něco hlásí a protože s sebou máme i němčinářku, zachytila hlášení o zpoždění, a zrovna našeho letu. Hm, v Mnichově máme na přestup hoďku, sice stejný terminál, ale přece. Jak zpoždění narůstalo, část týmu lehce nervózněla, zbytek byl v klidu, oni se o to postarají. Jen představa, že si v Mnichově i zaběháme a do Soulu nedorazí naše kufírky byla lehce úsměvná.   Sedadla jsme měly hned vpředu, super, nenecháme se předběhnout a vystup...

Moje cvičná dubnová cesta měla mimo jiné za úkol prověřit cestování v Koreji. Nejvíce v Soulu a ve velkých městech využijete metro. Na povrchu budete jezdit autobusy, jsou různě barevné, podle toho kam jedou, na delší vzdálenosti využijete dálkové expres linky a pak jsou tu vlaky.  Do Suwonu (300 tis. obyvatel, ale proti 10 a více mil. Soulu je to městečko) je to půl hodiny vlakem Mugunhwa, který je nejlevnější a nejpomalejší. Vlak vám přistaví 15 min. před odjezdem, vydáte se tedy na nástupiště, zkontrolujete ještě jednou číslo vlaku a počkáte u značky svého č. vagónu. Dokonalé. Vlak je tichý, pohodlný, stanice hlásí v korejštině, angličtině, japonštině  a čínštině a pro jistotu vše ještě čtete na obrazovce nad uličkou. Podchody stanic metra i nádraží často slouží jako obrovské nákupní centrum či tržiště. A můžete tu zažít ledacos. Když jsem se vracela z celodenního výletu v Suwonu, byl zdáli slyšet nějaký hluk. Přiblížila jsem se k hloučku lidí, kteří sledovali dvojici ležíc...

Tři věci které jsou v Koreji super 1. Záchody - jsou všude a zadarmo. V metru, na ulici, v parcích, u památek i v přírodní rezervaci. To oceníme zvláště my ženy. A když si úplně nerozumíte s objednávacím automatem na kávu a výsledkem je mega hrnec kávy s ledem, nebojte se, záchod najdete. Některé jsou tak krásné, že už už vytahujete mobil, abyste si nafotili mozaiku, a zrovna někdo přijde.  2. Východy z podchodů jsou značeny čísly - víte, že máte jít jedničkou a pohoda, navíc cedule, šipky, barevné čáry na stěnách nebo na zemi. S úctou k pražskému metru, ale já ulice v Praze vesměs neznám a vždycky vylezu na špatné straně, že bych popsala další Murphyho zákon? 3. Pojedete vlakem , 15 min před odjezdem ohlásí nástupiště, vy sejdete a postavíte se k ceduli nebo značce s vaším číslem vagónu a on vám tam zastaví. Jak prosté milý Watsone.  _______________________ Oprava:   Nedávno jsem jela pražským metrem a zjistila jsem, že i zde jsou východy označeny čísly a mapy.cz je uk...