Na letištích

 

Odlet z Jižní Koreje jsem si nezvolila zrovna snadný. Dva přestupy s dlouhým čekáním na letišti v Osace. Téměř bych mohla vyrazit na Expo. Z Incheonu mi to letí 7:55, původně jsem měla přespat v Itaevonu, pak jsem si uvědomila, že s téměř 1,5 hodinovým přejezdem bych měla velmi malou rezervu i s prvním metrem. Levné ubytko jsem tedy využila na malý odpočinek, srovnání kufru, dobití telefonu i powerbanky, došla jsem si na poslední večeři a vyrazila strávit noc na letišti. 

Tam byl o půlnoci docela klid. V koutcích zabírali více sedadel a laviček spáči, já si nějak usnout netroufla, stále mám super data, zhlédnu tedy poslední dva díly nej k-drama Bon apetit Your Majesty. Čas od času jsem vstala a prošla celé letiště, kolem dokola odbavovacích přepážek je to min. půl hodiny. Ty se u Asiana Airlines otevíraly okolo páté ráno, když jsem absolvovala svoje kolečko, podivila jsem se, kolik lidí přibylo. Podařilo se mi udělat online check-in, mašinka mi vydala palubní vstupenky i pásku ke kufru, ale stejně jsem musela vystát frontu na odbavení kufru. A možná jsem udělala dobře, slečna hodně dlouho cosi kontrolovala v počítači, občas vrtěla hlavou, pak zase, že ok, pak mi vše podrobně vysvětlila, no jestli takhle pečliví byli ke všem, nedivím se, že to tak trvalo.

Pak už jsem prošla kontrolou, vyzvedla si pár wonů vrácené daně a byl pomalu čas nastupovat do letadla. Tady to vždycky nějak rychle uteče.

Letět s Asianou Airlines nebylo vůbec špatné, i na 2 hod. letu jsme dostali celé jídlo a moc mi chutnalo.

V Osace jsem měla spoustu času. Také jsem ho hned na začátku potřebovala, nějak jsem přehlédla ceduli transfer a šla jsem s davem jako návštěvník Japonska. Letištní obsluha pořád vyvolávala qr kód, měli cedule, vůbec jsem nechápala, co tím míní. Nejprve nás přivedli k mašince, která nás vyfotila. Sejmula otisky a přiřadila je k pasu. Jak jsem tak stála v hadu lidí přede mnou, pomalu mi začalo docházet, že je něco špatně. Nu což, zkusím vyplnit japonskou e-arrival card. A ano, pokud vše projde hladce pošlou vám ten vyvolávaný qr kód a půjdete prakticky bez fronty. Jenže povinně vyplňujete bydliště v Japonsku. No ale vy tam nebudete, vy máte jenom transfer, i když dlouhý. Nebo, že bych zkusila to Expo? Nic takového, podlezla jsem všechny ty zábrany, doptala se na transfer a brzy byla u kontroly příručního zavazadla. Sama, všichni z letu byli dávno zkontrolovaní. Také se na mě dívali jak na “spadla z oblakou”, vypadala jsem asi podobně vyjeveně, jako bych neabsolvovala tuhle kontrolu již poněkolikáté. Ale dobře to dopadlo a mohla jsem si užít téměř 8 h na letišti v Osace.

Proč zrovna takovýto komplikovaný let? Inu, byla to v daném čase nejlevnější možnost, navíc uvidím další letiště a zkusím jiné letecké společnosti. Bylo mi přáno, užila jsem si vše vrchovatě.

Osaka má terminál rozprostřený do délky, na rozdíl od Incheonu, který je do oválu, gatů má také nepočítaně, tak když chcete nachodit nějaké km, máte možnost. A tak jsem mezi sledováním k-dramat a psaním zážitků z cest chodila sem a tam a pozorovala dění na letišti. Pokud nemáte čas na procházení, je tu shuttle, uprostřed nákupní centrum, u gatů ještě automaty, malá sámoška. Vše funguje na karty, Japonci jsou milí a zdvořilí. Náš gate byl až na konci terminálu, odkud také odlétala letadla do Koreje, posmutněle jsem cestující v duchu vyprovázela do Busanu a Soulu a klidně bych to obrátila a letěla s nimi.

Z Osaky jsem letěla s Etihad, bylo to přes 9 hodin letu, část jsem prospala, část prokoukala na stažené pořady a dvakrát nám přinesli jídlo, jenže podruhé jsem si nerozuměla s letuškou a nakonec jsem byla bez jídla. Nato, jak jsem jedla v Koreji s nachozenými km, jsem si vlastně teď ani tolik jíst nezasloužila. A s očekávání nášupu v dalším letadle mě to nijak nerozhodilo. Nechval dne před večerem, to jsem si měla říci ...

V Abú Dhabí jsme přistáli podle plánu, prošli kontrolou, tentokrát nás tam směřovali všechny a mohla jsem jít rychle prozkoumávat další letiště. Když byl čas přesunout se k našemu gatu E1, říkala jsem si, že jsme odstrčení na vedlejší větvi, dalo by se říci i ve sklepě, byla tam zima, ne moc světlo, jaký rozdíl od horních A-C gatů, plných obchodů, ruchu a lesku. Holt Praha asi není Top destinace. Po týdnu slyším češtinu a po pravdě, už jsem si tak zvykla na korejštinu, že stále chci poděkovat “kamsámnidá”, dokonce když se mně na něco ptala Korejka anglicky, odpověděla jsem plynně korejsky “De” (ano). Obě jsme se zasmály. Také když slyším korejštinu, otáčím se. Rozumím sice jen něco, ale mě se líbí i sama řeč. Opět jsem si dala za cíl se do příště zlepšit. Myslím, že bych i s jednoduchými větami zabodovala. Teď jsem si musela vystačit s úsměvem a “Bylo to dobré”,

či “Mám velký hlad”. Dokonce jsem na trhu v Busanu usmlouvala tři mandarinky. Oni totiž tady mají ovoce nebo i zeleninu na košíčky za pevnou cenu a já chtěla jen tři, které hned sním, vždyť jsem odjížděla. A starší paní mi rezolutně říkala, že 2 tisice wonů je málo. A kdeže skvělé mandarinky jsou ... takhle dobré jsem nikdy nejedla a dlouho jíst asi nebudu .

Nuž z Abú Dhabí jsme včas neodletěli, jak jsem tak vyrozuměla z okolních konverzací, něco bylo s letadlem a nabralo více než 5 hodin zpoždění. Posunuli nám let na ráno, poslali nás do food koutku na jídlo, odlet bude z gate C32. Dejte si pozor, co si přejete, mohlo by se to vyplnit. A pokud někdo letěl stejným letem a tohle čte, tak za to nemůžu, taková čarodějnice nejsem.

Se svou spolubydlící z Belgie jsme se v Sokcho bavily o strastech na cestě, já vyprávěla o VIP transferu v Mnichově, ona mě však trumfla. Na jejím letišti byl cyber útok, spousta letů zrušených či odložených, na Taiwanu nestihli letadlo, letěli až další den, dostali hotel a mohli si udělat krátký nečekaný výlet na Taiwan.

Já jsem v posledním letadle dostala výbornou snídani, pospala jsem a těch posledních několik hodin už docela uteklo.

Co k tomu na závěr dodat? Nejste-li vázáni časem, můžete si vybrat levný let s dlouhým přestupem, a pokud máte jen trochu "free" povahu, veselé historky z cestování nemusíte hledat, najdou si vás samy.