Turistou v Koreji
Můj zájem o Jižní Koreu s časem narůstá a nejen díky mým cestám. Občas si kladu otázku, zda máme něco společného, ostatně, to byl i dotaz v mém rozhovoru v rádiu. ( Pozvali mě do rádia ) A jak se říká, kdo hledá, najde. A v různých oblastech, vážnějších či úsměvnějších. Můžeme si třeba rozumět ve vřelém vztahu k jídlu, stejně se stavíme k otázce náboženství, a najdeme také podobné historické zkušenosti, většinou neblahé. Máme rádi polévky. A pivo. A fotbal. Doma se zouváme. Při téhle myšlence se nemůžu neusmát, vzpomenu si na seriály, kde bohaté dámy v róbách a důstojní páni v oblecích hned za vstupními dveřmi odloží střevíce a nazují domácí trepky. A úplně mě dostala scéna v korejském katastrofickém filmu Potopa světa (2025), kde voda postupně zaplavuje panelák, jeho obyvatelé se snaží dostat do vyšších pater, pokud však potřebují u sousedů na záchod, poctivě se všichni zouvají. A třeba taková robotika, v ní je Jižní Korea nejlepší na světě, i proto tam pracuje nejvíce robo...