Korálky z cest

V jednom příspěvku jsem slíbila, že se víc rozpovídám o Gyeongju. A sliby se mají plnit ... Historické Gyeongju mi v dubnu učarovalo, v září jsem tak nemohla děvčata o tohle místo připravit. Dubnový výlet byl pořádaný místní cestovkou, za jeden den jsme stihli spoustu památek, ale bylo to trochu z rychlíku. Na září jsem proto naplánovala pobyt v Gyeongju na 3 dny.  Již náš příjezd do města byl pro mě zážitkem, přijížděli jsme autobusem z Busanu a město nás vítalo  nádhernou historickou bránou.  Ubytovali jsme se v centru, podařilo se mi rezervovat moc pěkné ubytování, pěšky jsme se dostali i na většinu zajímavých míst v okolí. A ve vedlejší ulici byla kavárna s výbornou kávou a milou obsluhou. Ubytování bylo se snídaní, tak ráno byl v jídelně pěkný šrumec, ale majitelé byli úžasní, ochotní a usměvaví. Gyeongju je prý místo, kde každý kámen vypráví příběh a každá cesta vede do historie. Již na začátku letopočtu zde byla významná království s rozvinutým obchodem, řemesly al...

  Odlet z Jižní Koreje jsem si nezvolila zrovna snadný. Dva přestupy s dlouhým čekáním na letišti v Osace. Téměř bych mohla vyrazit na Expo. Z Incheonu mi to letí 7:55, původně jsem měla přespat v Itaevonu, pak jsem si uvědomila, že s téměř 1,5 hodinovým přejezdem bych měla velmi malou rezervu i s prvním metrem. Levné ubytko jsem tedy využila na malý odpočinek, srovnání kufru, dobití telefonu i powerbanky, došla jsem si na poslední večeři a vyrazila strávit noc na letišti.  Tam byl o půlnoci docela klid. V koutcích zabírali více sedadel a laviček spáči, já si nějak usnout netroufla, stále mám super data, zhlédnu tedy poslední dva díly nej k-drama Bon apetit Your Majesty. Čas od času jsem vstala a prošla celé letiště, kolem dokola odbavovacích přepážek je to min. půl hodiny. Ty se u Asiana Airlines otevíraly okolo páté ráno, když jsem absolvovala svoje kolečko, podivila jsem se, kolik lidí přibylo. Podařilo se mi udělat online check-in, mašinka mi vydala palubní vstupenky i pás...

  Dvě a půl hodiny cesty ze Soulu a jsem v jiném světě. Čas jakoby zpomalil, na přechodech občas hledám semafory pro chodce, nejsou potřeba, řidiči vám zastaví. To je novinka proti jiným městům. Trochu tu ve svém batik oblečku budím zájem, asi tu tolik cizinců není, blondýn obzvláště. A je tu moře. Pláže jsou prázdné, lidé si maximálně smáčí nohy, možná je už pozdě kvečeru, ale zase jsou všude cedule, že koupání je nebezpečné. Prošla jsem doporučenou stezkou Orikdo beach coastal trail a i když už slunce téměř zapadlo, výhledy byly úžasné. Sokcho mi připadá tak fotogenické. Možná je to tím mořem. Sedím u pláže, šumí moře, pořád je příjemně teplo. Nechce se mi do postele.  Ale zítra ráno bych chtěla zažít východ slunce v pavilonu Yeonggeumjeong ( Východ slunce v Sokcho ) , mám to kousek od ubytka a pak se vydat na horskou tůru ( Hora kvílícího nebe ). A večer určitě ještě musím k moři.

Čas, o který jsem si prodloužila pobyt v Jižní Koreji, jsem se rozhodla využít k prohlídce míst, kde jsem ještě nebyla. Jedno z nich je Sokcho, dříve malá rybářská vesnice, která postupně nabývala na významu, dnes je důležitým přístavem, po rozdělení země patřila k Severní Koreji, po uzavření Korejské dohody o příměří je součástí Jižní Koreje. Původně jsem chtěla Sokcho navštívit při našem putování s děvčaty, ale z Gyongju je poměrně časově náročné jet okolo pobřeží až téměř na sever. Nevede sem ani přímý KTX vlak, zatím.  Nejjednodušší a nejlevnější je cesta ze Soulu autobusem. Nejjednodušší - jak se to vezme. Aplikace Rome2Rio mi sice ukázala odjezd z Express Bus Terminal, metro mě tam spolehlivě dovezlo, oříšek se ukázal, když jsem se měla rozhodnout o východu na dvě různé strany. Rozhodla jsem se pro zlatou střední cestu - Central Bus Station, statečně jsem sešla s kufrem (viz příspěvek Jak jsem se balila ), a ocitla jsem se v neuvěřitelném nákupním ráji - Shinsegae.  U ka...

K napsání příspěvku o jídle v Koreji se odhodlávám docela dlouho. A z které strany začít? Při svém objevování Koreje jsem nemohla vynechat jídlo. Začala jsem zkoušet i vařit podle receptů na internetu, moje první jídlo bylo kimchi jiggae (trochu ostřejší segedin) - na jednoduchý recept jsem narazila v učebnici korejštiny - a národní korejské jídlo - kimchi - si nakládám sama a v rodině mám i pravidelné odběratele. Na cestu po Koreji jsem tak připravovala i své chuťové pohárky. Co mě pak potěšilo, když jsem ochutnala jídlo, které vařím také a chutnalo skoro stejně - jajangmyeong. Nejsem nijak zvlášť vybíravá a jsem vcelku ideální strávník. Na druhou stranu nejsem gurmán, který v jiné zemi dobývá jednu restauraci za druhou a cestování je pro něj poznávání hlavně přes jídlo. Můj způsob stravování - ráno se najíst a pak putovat za poznáním, kvečeru, když už je fakt hlad, se někde zastavit a pojíst, je docela efektivní na lehkou ztrátu váhy, ale nemusí vyhovovat každému.  A musím říci, ...