Korálky z cest

Předposlední zastávkou na naší zářijové cestě bylo Daegu. Čtvrté největší město v Jižní Koreji s téměř 2,4 mil. obyvatel. Mě zaujalo tím, že se mu přezdívalo město textilu a dnes je prezentováno jako město módy. Tady jsme si konečně splnili jedno z přání, navštívit místo úzce spojené s textilem. O textilním muzeu ale napíšu někdy příště. Z turistického hlediska je Daegu trochu opomíjené, má ale určitě co nabídnout.  Měli jsme tu jen dva dny, první jsme věnovali prohlídce města, na druhý den jsem naplánovala turistický výlet. A jak jinak než nahoru. Zvolili jsme si Apsan, horu sice vysokou 659 m n.m., ale jak je v Koreji zvykem, po cestě si vyšlápnete hezkých pár pater. Tady to vypadalo na jeden z rekordů.  Autobusem jsme dojeli na kraj parku, a tady jsme narazili na sochu Malého prince. V Busanu v Gamcheon Cultural village se na fotku s Malým princem stojí fronta a lišku neradno moc objímat, neboť je trochu "zraněná", tady na nás čekal sám i se zdravou liškou a focení jsme si...

Nejvyšší hora Jižní Koreje měřící 1947 m se jmenuje Hallasan. Trochu paradoxem je, že není na pevnině, ale na ostrově Jeju, masiv této sopky zabírá prakticky celý ostrov. Při plánování cest po Jeju bylo jasné, že tuto horu nemůžeme vynechat. Přípravu jsem nepodceňovala, zvláště, když mám na starosti své kamarádky. Po přečtení řady příspěvků mi bylo jasné, že zdolat tuhle horu nebude jen tak. Cest je několik, k vrcholu vlastně spíše ke kráteru vedou jen dvě, jedna lepší než druhá. A pokud je špatné počasí, nebo jdete nahoru až později, může se stát, že skončíte v půli cesty a dál vás nepustí. Pro Korejce je snazší zakázat vstup než později složitě někoho zachraňovat. Takhle jsme dopadli i na plážích, sic bylo září a 30°C, koupali jsme se snad jen jednou. Rozhodla jsem se tedy naplánovat cestu kratší, kdy dojdeme vrcholu na dohled, ale zdoláme ho snad někdy příště. Vybrala jsem trasu Yeongsil trail, která je dlouhá necelých 6 km, což se nám zdálo v pohodě, abychom odpoledne zvládli dojet...

Pro náš podzimní pobyt v Jižní Koreji jsem chtěla připravit pestrý program, abychom poznali kousek historie i současnosti, města i přírodu, zažít i každodenní život, jídlo, zábavu a také trochu té turistiky. Myslím, že jsme si toho užili vrchovatě a zejména turistické výpravy byly zkouškou naší zdatnosti, často hlavně té mojí. Po rovině mi to ještě dobře šlapalo, ale Korea je hornatá země, takže většina výprav vedla do kopce. Na rozdíl od Krkonoš, kde se střídají údolí a kopce, po rovince si trochu odpočinete, v Koreji mi přišlo, že jdeme jen do kopce, který nemá konec. Někdy jsme mohli jet lanovkou, ale to zbytek výpravy vždy zavrhl, že to není ta pravá turistika.  Takže sice jdete na kopec vysoký "jen" 750 m, ale protože stoupáte téměř od moře, je to výstup zcela srovnatelný s výpravou třeba na Sněžku. Tady ovšem velkou část cesty absolvujete po regulérních schodech, jde se tak mnohem snáze než po kamenitých chodnících. A také nešlapete nikde jinde. Některé cesty jsou pokry...

S jídlem roste chuť, říká jedno české přísloví, v divadle Charlotte mě zaujala upoutávka na muzikál Once, a jak je mým dobrým zvykem, hned jsem si zjišťovala, o co jde. A nedivte se, zase jsem našla českou stopu a velikou!  Muzikál, který byl napsán jako adaptace filmu Once z roku 2007, získal 8 cen Tony, s hudbou a texty Markéty Irglové a Glena Hansarda. Titulní píseň "Falling Slowly" získala Oscara. Muzikál je jedinečný také tím, že zpěváci hrají přímo na jevišti, řada z nich hraje na víc nástrojů, hrají s obrovskou chutí a atmosféra představení je tím neopakovatelná.  A pokud přijdete o něco dříve, než začne představení, můžete vystoupit na jeviště, kde se protagonisté "rozcvičují", stanete se na chvíli součástí takové irské hospůdky. Měla jsem lístek do první řady, začalo představení, na kraj jeviště se postaví korejská houslistka a když odloží housle, začne česky! zpívat moravskou lidovku. Tak to mě totálně uzemnilo. Já totiž film neviděla a znala jsem jenom ti...

Moje první cesta do Jižní Koreje začala 1.dubna, vypadalo to trochu i na apríl, ale datum bylo vybráno po řádném zvážení a doporučení, že jaro a podzim jsou pro cesty nejlepší. Nejvíc ale rozhodovala cena letenky. Před vánoci jsem tak namátkou projížděla weby letenek a narazila jsem na cenu 15 tis., další den byla 15,5 tis a tak to pokračovalo, při 18. tis. Kč jsem ji koupila.  Bonusem na dubnovém termínu bylo, že jsem se trefila do Cherry blossom season! Ta se sice kvůli chladnějšímu jaru trochu opozdila, ale zažila jsem Soul i Busan plný rozkvetlých třešní. Našla jsem i tipy na nejlepší místa a poctivě jsem většinu obšlapala. Kyunghee univerzita Po celé zemi se konala i spousta festivalů, přinachomýtla jsem se na jeden v Yeouido parku, s živou hudbou, stánky s občerstvením a uměleckou výstavou. Prohlížím si fotky a zase na mě dýchne ta atmosféra. Večer jsme odcházeli domů pod nasvětlenými třešňovými květy s náladou, že jaro je konečně tu.  Pohled na festival Sestra mi psala,...