Cesta do Sokcho

Čas, o který jsem si prodloužila pobyt v Jižní Koreji, jsem se rozhodla využít k prohlídce míst, kde jsem ještě nebyla. Jedno z nich je Sokcho, dříve malá rybářská vesnice, která postupně nabývala na významu, dnes je důležitým přístavem, po rozdělení země patřila k Severní Koreji, po uzavření Korejské dohody o příměří je součástí Jižní Koreje. Původně jsem chtěla Sokcho navštívit při našem putování s děvčaty, ale z Gyongju je poměrně časově náročné jet okolo pobřeží až téměř na sever. Nevede sem ani přímý KTX vlak, zatím. 

Nejjednodušší a nejlevnější je cesta ze Soulu autobusem. Nejjednodušší - jak se to vezme. Aplikace Rome2Rio mi sice ukázala odjezd z Express Bus Terminal, metro mě tam spolehlivě dovezlo, oříšek se ukázal, když jsem se měla rozhodnout o východu na dvě různé strany. Rozhodla jsem se pro zlatou střední cestu - Central Bus Station, statečně jsem sešla s kufrem (viz příspěvek Jak jsem se balila), a ocitla jsem se v neuvěřitelném nákupním ráji - Shinsegae. 

U každého obchodu stál v pozoru personál, vše se lesklo, nu proti včerejšímu trhu (Jongno Sinjin Market) zcela jiný zážitek. I stánek s čaji Osulloc jsem viděla. Autobusový terminál ale nikde, tak jsem využila krásné záchody a pokračovala v trase. Až při druhém kole jsem zaregistrovala eskalátory, a to bylo ono. V patře nad obchodním centrem byla obrovská hala, vše přehledné, uprostřed se zřejmě točila reklama na kafe s někým slavným, byly tam kamery, fotografové, fanynky, já ale hledala pokladny. Koupit si lístek v automatu jsem si netroufla a asi jsem dobře udělala. Paní mě totiž bryskně poslala kamsi “out”, tedy ven. 

Po východu z budovy jsem zjistila proč - ony jsou to vlastně terminály dva, podle toho, kam míříte a já si samozřejmě vybrala ten druhý. Přechod byl naštěstí krátký, kufr jel hladce, druhá hala si nezadala s první, hrála tu jemná hudba, kolem dokola byly obchody, hlavně s jídlem a různé kuchyně k tomu, možnost si zacvičit, zajít do lékárny a také dva koutky Lotto, kde si můžete koupit losy… či něco takového.

Autobus mi jel za 25 minut, obešla jsem halu, a když byl čas na nalodění, trochu ve mě hrklo, stála jsem u 16, ale na lístku bylo nástupiště 19. Nebylo to daleko, autobus právě najížděl, tak pro představu, z této části terminálu je těch nástupišť snad 30… A autobusy jezdí co 30 min.

Nastoupila jsem, odpípla si lístek, moje sedadlo je č. 6, to je sólo sedadlo, široké, polohovatelné, s opěrkou pro nohy, téměř si z něj můžete udělat lůžko a pospat. Na obrazovce se ukazuje, kdo už nastoupil, kolik zbývá volných míst, kdo si “nepípl”. 

Autobusem projde slečna s vysílačkou, vše zkontroluje, na obrazovce běží film, jak se v autobuse chovat (hlavně nerušit) a 11:30 startujeme. Kupodivu netrvá ani moc dlouho vyjet ze Soulu a už se za okny míhá krajina. Hornatá, občas se objeví údolíčko s domky a políčka.

Tahle trasa není tak dlouhá, má jen jednu zastávku na odpočívadle, když je čas odjezdu, řidič opět projde autobus, aby zkontroloval, zda jsou všichni připásáni. 

Projedete ještě několika tunely a zanedlouho se před vámi otevře výhled na moře a cíl vaší cesty - Sokcho.