Cestou necestou
Moje cvičná dubnová cesta měla mimo jiné za úkol prověřit cestování v Koreji. Nejvíce v Soulu a ve velkých městech využijete metro. Na povrchu budete jezdit autobusy, jsou různě barevné, podle toho kam jedou, na delší vzdálenosti využijete dálkové expres linky a pak jsou tu vlaky.
Do Suwonu (300 tis. obyvatel, ale proti 10 a více mil. Soulu je to městečko) je to půl hodiny vlakem Mugunhwa, který je nejlevnější a nejpomalejší. Vlak vám přistaví 15 min. před odjezdem, vydáte se tedy na nástupiště, zkontrolujete ještě jednou číslo vlaku a počkáte u značky svého č. vagónu. Dokonalé. Vlak je tichý, pohodlný, stanice hlásí v korejštině, angličtině, japonštině a čínštině a pro jistotu vše ještě čtete na obrazovce nad uličkou.
Podchody stanic metra i nádraží často slouží jako obrovské nákupní centrum či tržiště. A můžete tu zažít ledacos. Když jsem se vracela z celodenního výletu v Suwonu, byl zdáli slyšet nějaký hluk. Přiblížila jsem se k hloučku lidí, kteří sledovali dvojici ležící na zemi a vše natáčeli na telefony. Nijak velký korejský chlapík byl zavalen statnou Korejkou, asi takhle vypadá zakleknutí, a něco si nahlas vyříkávali. Hodně nahlas. Po chvíli se mladá žena podívala okolo sebe, začala křičet na dav, ať si jde po svých a netočí, kupodivu se všichni rychle rozcházeli. Po nějaké chvíli jsem dvojici potkala, kráčeli klidně vedle sebe a možná se i drželi za ruce. Láska má asi hodně podob.
A to jsem netušila, co mě ještě čeká.
Můj zpáteční vlak měl zpoždění - na tabulích se počítá po minutách, když nás konečně povolali na nástupiště, bylo docela plné. Vedle mě stála skupina rozjívených děvčat, slyším hlášení, že vlak přijíždí do stanice, když tu jedné dívčině spadne mobil do kolejiště. Byl to mžik a ona tam pro něj hupsla. To vám ani hlava nezpracuje, co se děje, perón byl naštěstí nízký, takže byla hned zpátky nahoře. A pak přijel vlak. Vlastně se ani nestačíte leknout, ale ta následná představa, čeho bych byla svědkem, brr. A pak přemýšlíte, co byste udělali vy.
Zpátky jsem zvažovala i vnitrostátní let, cena podobná, jen letiště jsou trochu mimo centra, tak jsem se vracela zase vlakem. Jízdenku jsem koupila předem, což bylo dobře, vlak se totiž rychle plnil. Vedle mě se usadil mladý muž, když tu se na stejné místo drala starší žena. A že má toto místo. Mladík ji vcelku zdvořile pustil sednout a ta začala telefonovat. Poté, co si ověřila, že ten její vlak odjíždí o 8 min. později, bleskově pobrala tašky a prchla. Byla sice na správném sedadle, ale v jiném vlaku.
Malou třešničkou na dortu mého vlakového dobrodružství bylo vrácení 600 KRW ( jízdenka stála 4800 KRW) od korejských drah. Bylo to sice jen 9 Kč, že by to bylo za to zpoždění? A automaticky.
Na příští cestě si dopravu užijeme ještě více, letadlo, auto, taxi. A těším se, až mi autobusy v druhém největším městě budou zase hlásit, že BUSAN IS GOOD!
Komentáře
Okomentovat