Magická místa

Také se vám stává, že na někoho pomyslíte a on vám v brzké době zavolá, nebo ho potkáte? Mně se to stává tak často, až mi to začíná být podezřelé, můj racionální mozek sice odmítá věřit na nadpřirozeno, ale vlastně toho o světě kolem nás víme málo, a možná chápeme ještě méně. Jsme jako pralidé, hledící s bázní na oheň. S úctou ke všem úžasným objevům a vynálezům. 

Mám několik míst, ke kterým mám zvláštní vztah, zdráhám se je označit za magické. Jedno takové místo je naše chalupa v Krkonoších, odkud pocházím. Žily zde generace mých předků, trávila jsem zde své dětství, cítím se tu navždy doma, i když žiji jinde. Sedím před chalupou, hledím do zeleně, může být nebe bez mráčku nebo padat trakaře, vždycky je mi tam dobře. Mají to tak i mí přátelé a známí, nemají moje rodinné kořeny a přesto k nim tohle místo promlouvá a neradi se s ním loučíme.

Na své krátké cestě po Jižní Koreji jsem našla dvě taková místa. 

Jedno z míst jsou hrobky princezny Jeongi a jejího manžela. Bylo to na konci mého turistického výletu do národního parku Bukhasan. Vyšla jsem z lesní cesty do "civilizace", u rušné silnice bylo pietní místo, kde jsem cítila zvláštní klid. V Jižní Koreji jsou u všech významných míst informační panely, dočetla jsem se, že princezna byla druhou a velmi oblíbenou dcerou krále Sejonga Velikého. Byla chytrá a vzdělaná, zvláště v kalendářních vědách a aritmetice. Měla také velké znalosti budhismu. Její manžel byl uznávaným kaligrafem, dobrý v lukostřelbě a jízdě na koni (to byly také povinné části zkoušek státních úředníků, možná proto jsou korejští lukostřelci nejlepší na světě). Kamenní strážci střeží toto místo více než 500 let.

Přišlo mi neuvěřitelné, že ač se za staletí přehnaly zemí různé pohromy, toto místo se zdálo být nedotčené během času. Později jsem se dočetla, že královské hrobky z dynastie Joseon byly stavěny podle feng-šuej,  zůstaly neporušené po staletí, což je ve světě vzácné, dodnes se zde konají obřady a právem byly zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Podobných míst jsem potkala více, ale příběh princezny Jeongi se mi navždy zapsal do srdce.

Druhé místo je v Gyeongju, historicky ještě starší, komplex chrámových hrobek království Silla. Na tohle místo se chci na podzim vrátit, v dubnu jsem tu mohla strávit jen pár chvil, cítím, že mě toto místo přitahuje. Možná za to můžou i fotografie pořízené za soumraku, závan pradávných časů nebo zájem o historické příběhy. Chci se chvíli toulat po krajině nebo si jen na chvíli sednout a být tam.

Při svém studiu jsem narazila na dolmeny, kamenné záhady rozeseté po celém světě. Možná sloužily jako hroby, odpovídaly by tomu i nálezy koster a dalších předmětů v jejich blízkosti. A co je nejzajímavější, 40 tis. se jich nachází na Korejském poloostrově, což je téměř polovina světových nálezů. Pokud nějaké potkáme, možná to bude další magické místo.